Jedna věc, kterou mě cykličnost pořád učí

Cykličnost jako taková je pro každou ženu. 

A přesto cyklické pojetí života není pro každou z nás. 

Věřím, že mezi mými čtenářkami je mnoho z vás, které jen hledají cestu, jak se se svým cyklem sžít a naučit se pracovat tak, aby je nijak neomezoval. 

Zároveň vím, že mezi čtenářkami jsou i ženy, které cítí že cyklické jsou nejen ony, ale i celý svět. 

Když se na chvíli zastavíme a pozorujeme dění okolo sebe, vidíme jak se střídají období, roční i životní, společenská a celosvětová. Máme náhled na to, jak se události opakují, v měřítku našich životů i celého světa. Tomuto střídání se nevyhneme. Minimálně střídání ročních období. 🙂  Ale pokud přijmeme fakt, že věci se opakují, můžeme se svézt na vlně cyklického života a dokonce ho využít ve svůj prospěch tak, jako využíváme svůj menstruační cyklus. 

Nejkratší cyklus je náš nádech a výdech, nádech a výdech. 

(Doufám, že jsi se teď zhluboka nadechla a dlouze vydechla.) 

Něco co se pořád opakuje a opravdu nám to přináší životadárnou sílu. 

Kyslík.

Jen samotným nádechem a výdechem se zabývají rozsáhlé části jógy, různých náboženství a meditačních směrů. Ale také směry mindfulness a hlasové, herecké a nevím jaké ještě výchovy. Prostě nádechem to začíná (a výdechem končí). 

Trochu delší cyklus máme v každém dni, východ a západ slunce. Den a noc. A každý další den, zas a znova. Tyhle cykly myslím jako lidé umíme dobře využívat, odkládáme věci na další den, aktivity přesouváme na noc nebo ráno podle toho, kdy se nám lépe pracuje a tak dále. 

Ale každá máme také svoje osobní cykly, a kdo pozorně poslouchá určitě ví, že její život se skládá z nádechů a výdechů, různě dlouhých a náročných, že po aktivním období přichází pasivní a tak dále. 

Vzpomínáte si třeba na základní školu? 

Na cyklus každého dne, týdne a celého školního roku? Devět let, se každý rok opakoval stejný cyklus, a když jste z deváté třídy odcházeli viděli jste malé prvňáčky, kterými jste také byli…  Asi chápete, že bych takto mohla pokračovat ještě dlouho, cykličnost je v našich životech odjakživa, stejně jako se střídá život a smrt. 

A co je ta jedna věc, kterou mě cykličnost pořád učí? 

Tohle.

To, že v životě jsou cykly, období, různě dlouhá a ne vždy zřetelná. Základní školu všichni vnímáme jako cyklus, další studia, děti a vnoučata, život a smrt, ale ty malé, ty osobní cykly často vnímáme, až když nastane nějaký zlom. Vykročení z kruhu, nebo vyhození z kruhu, nebo z práce. 🙂 

Učím se každý den, že období, ve kterých se nacházím jsou často součástí většího cyklu, delšího období. Uklidňuje mě to ve fázích, kdy mám sklony nadpřemýšlet a strachovat se. 

A třeba to pomůže i tobě. Uvědomit si, že každé období přejde, velké bolesti, náročné časy i chvíle, kdy je nám tak dobře, že bychom chtěly zastavit čas. 

A když ani tohle vědomí nepomáhá? Tak dýchám. Vracím se k tomu nejmenšímu cyklu. 

Nádech. Výdech. 

Alžběta