Ty správné kroužky a fajfky v životě 

Když jsem se teď na podzim zapisovala do dalšího semestru vysoké školy, dostala jsem se k velikému přehledu všech předmětů mého oboru. Seznam byl rozčleněn do několika odstavců a každý předmět byl opatřen znaménkem, podle toho, jestli je splněn, zapsán nebo nesplněn. 

Když jsem se dívala na tu spoustu červených křížků, pocítila jsem lehkou paniku z toho, že je tolik předmětů, které letos neukončím (většinou prostě proto, že připadají až na další semestr) a ještě větší panika proto, že spoustu z nich, třeba ty povinně volitelné, neukončím nikdy. Nepřibude k nim to zelené kolečko. 

Napadá mě dobrá paralela s mým reálným životem.

Jako nejmladší sourozenec, jsem celý život konfrontována s tím, že dosahuji různých životních milníků jako poslední. Poslední deváťák, maturant, řidič, vysokoškolák… Vlastně se neustále dívám na seznam kde je víc červených křížků než zelených koleček. 

Samozřejmě, že vím, že by se člověk neměl s nikým srovnávat. Už několikrát jsem si sama ověřila, že to je cesta do pekel. Ráda také říkám, že máme každý svůj vlastní žebřík, po kterém šplháme. 

Ale stejně tak nějak pořád toužím po zelených kolečkách v některých kolonkách svého života. Titul, další kniha, děti… 

Zároveň ale vím, že stejně jako si nezapíšu za studium všechny předměty, nevyberu si všechny specializace, a neprohloubím všechny jazykové dovednosti, tak pravděpodobně ani u všech svým pomyslných životních křížků neudělám kolečka. Věřím, že jsou věci, které teď chci, ale po který za pár let už toužit nebudu.

Ale napadá mě ještě jedna věc.

Možná se občas díváme někomu jinému do šablony, srovnáváme svůj život se sourozencem, kamarádkou, holkou na instagramu… 

A dnešek, stejně jako každý další den je rozhodně dobrým dnem na to si připomenout, že máme každý opravdu jen tu svou šablonu.

A stejně, jako si vybíráme obor na vysoké škole, vybíráme si i to, jakým směrem se náš život bude ubírat. Předměty, které z toho plynou i naše osobní cíle jsou pak sice ostatním zřetelné, a je snadné se s nimi porovnávat, ale ten hlubší důvod, smysl ani ten obor u ostatních nevidíme. 

Srovnáváním se s druhými si nijak nepomůžeme ke splnění vlastních zelených koleček. 

A navíc, nezapomínejme, že kromě křížků a koleček můžeme mít v životě i třeba otazníky. 

Alžběta